1957 1962 1970 1978 1989 - 2002 / Ke stažení: Brožura Vystřihovánka
Než se zrodil Magion
![odd_1](/user-files/editor/magion/odd_1.svg?1540887930296)
1957
vypuštěna 1. umělá družice Sputnik
„Začal jsem slídit po pásmu a slyšel, že se o tom mezi amatéry mluví. Americká televize NBC v New Yorku již tohoto rána přerušila prý vysílání, oznámila vypuštění družice sovětskými vědci, udala oba kmitočty 20005 a 40002 kHz a z pásku pustila známé pípání.“
„Dne 4. října t. r. vstoupilo lidstvo do další éry svého vývoje, do éry odpoutání se od Země a začátku meziplanetárních letů. Do éry, ve které se ionosféra nezkoumá jen radiovými vlnami vysílanými se zemského povrchu…“
RNDr. Jiří Mrázek, CSc. (1923-1978)
radioamatér a zakladatel ionosférického oddělení Geofyzikálního ústavu ČSAV, kde zkoumal vliv ionosféry a sluneční činnosti na šíření rádiových vln
přehrát / Sputnik
1961
První člověk ve vesmíru
Jurij Gagarin, Sovětský svaz
1962
observatoř v Panské Vsi připravena na příjem vědeckých dat z umělých družic
Již koncem 19. století si telefonní spojovatelky všimly podivných hvízdavých zvuků, které bylo slyšet v telefonních přenosech. Až v roce 1953 byl vysvětlen jejich původ: tyto „hvizdy“ jsou elektromagnetické vlny nízkých frekvencí vyzařované bleskovými výboji, které prošly kosmickým plazmatickým prostředím v blízkosti Země, tzv. ionosférou a plazmasférou. Umělé družice přinesly nové možnosti výzkumu tohoto prostředí, které vědci dříve zkoumali jen pomocí pozemních měření.
přehrát / Ing. Pavel Tříska, CSc., o hvizdech. Z pořadu Nula-Jednička, Rádio Leonardo, 24. 10. 2005
1967
začátek kosmického programu Interkosmos
Interkosmos 3 vypuštěná na oběžnou dráhu v roce 1970 byla první družicí, která nesla na palubě také přístroj z ionosférického oddělení, telemetrický vysílač pro přenos signálů elektromagnetických polí v pásmu velmi nízkých kmitočtů.
1969
První člověk na Měsíci
Neil Armstrong, Spojené Státy
![odd_1](/user-files/editor/magion/odd_1.svg?1540887930296)
1970
na obrázku: Vysílač pro analogovou telemetrii, vypuštěný na oběžnou dráhu v roce 1970 na palubě družice Interkosmos 3.
![magion_1](/user-files/editor/magion/magion_1.png?1540804028785)
![odd_1](/user-files/editor/magion/odd_1.svg?1540887930296)
1972
na obrázku: Přístroj pro měření parametrů chladného plazmatu KM-1R a čidlo pro měření elektronové teploty vypuštěné na družici Interkosmos 8.
![magion_1](/user-files/editor/magion/magion_2.jpg)
![odd_1](/user-files/editor/magion/odd_1.svg?1540887930296)
1973
Na obrázku: Záložní letový kus přístroje pro měření elektromagnetických vln BPX-1, napájecí blok přístroje APX-4 a čidlo pro měření elektrického pole pro družici Interkosmos 10; pozemní kontrolní aparatura KPX-1 určená k jeho testování.
![magion_1](/user-files/editor/magion/magion_3.jpg)
![odd_1](/user-files/editor/magion/odd_1.svg?1540887930296)
1978
První československý kosmonaut
nyní též první astronaut Evropské unie, Vladimír Remek
Přestože družice Interkosmos nesly na palubě české přístroje, vědci snili o své vlastní družici, která by umožňovala získat podrobnější údaje o šíření elektromagnetických vln. Zrodil se nápad na autonomní blok s přístroji, které by prováděly stejná měření na stejné dráze jako hlavní družice, ale v definované vzdálenosti od ní. Nová výzkumná metoda se všem líbila. Stačilo jen subdružici vyvinout a najít pro ni místo...
24.10. 1978
vypuštěna 1. československá družice Magion
„Nejtěžší bylo přesvědčit ostatní, že je to reálný námět, nikoli fantazie...“
Ing. Pavel Tříska, CSc. (1931–2018), vedoucí vývojového týmupřehrát / Rozhovor o vzniku družice Magion 1 s Ing. Třískou a Ing. Vojtou. Z pořadu Nula-Jednička, Rádio Leonardo, 24. 10. 2005
Signál z družice byl zachycen přijímačem s dekodérem, ke kterému byl připojen magnetofon. Nahrané zvukové pásky se pak přehrávaly a analyzovaly.
MAGION 1
Na obrázku: Záložní letový model Magionu 1 identický s letovým modelem vypuštěným společně s mateřskou družicí Interkosmos 18 z ruského kosmodromu Pleseck.
![magion_1](/user-files/editor/magion/model_magion.jpg)
Tajemství Magionu
Po oddělení od mateřské družice rozvinul Magion 1 své antény a postupně započal s prvními měřeními. Na palubě nesl dva vědecké přístroje určené k měření elektromagnetických vln a nabitých částic. Poslední
kontakt s družicí byl navázán 10. září 1981 těsně před jejím zánikem v atmosféře Země.
Na obrázku:
1/ Prototyp palubního dekodéru povelů PS-1-D pro družici MAGION 1.
2/ Prototyp palubního povelového přijímače pro družici MAGION 1.
3/ Prototyp desky elektroniky určené pro analýzu přírodních nízkofrekvenčních signálů zachycených elektrickou a magnetickou anténou na družici MAGION 1.
4/ Blok napájecích akumulátorů družice Magion 1.
Magion 2 až 5
Na obrázku: Prototyp československé družice Magion 2, jejíž letový kus byl vypuštěn 28.9.1989 společně s mateřskou družicí Interkosmos 24
Stejně jako Magion 1 byly i následující Magiony vypuštěny vždy s mateřskou družicí. Družice Magion 2 (1989-1990) a Magion 3 (1991-1992) byly vybaveny mnoha vědeckými přístroji, mimo jiné i nízkofrekvenčním a vysokofrekvenčním analyzátorem pro příjem elektromagnetických signálů, které měly být buzeny z mateřské družice buď smyčkovou anténou, nebo svazkem nabitých částic. Systém trysek na stlačený vzduch posloužil k řízení vzdálenosti subdružice od mateřské družice.
Na obrázku:
1+2/ Záložní letový model desky elektroniky z vlnového analyzátoru pro družici MAGION 2
3/ Antena s integrovaným předzesilovačem určená pro měření elektrických polí na družicích MAGION 2-5
4/ Blok napájecích akumulátorů družic Magion 2-5
Magion 4 a 5 měřily vlastnosti prostředí blízkého vesmíru: Magion 4 (1995-1997) zkoumal prostředí ve chvostu magnetosféry a na jejích vnějších hranicích se slunečním větrem, naopak Magion 5 (1996-2002) pracoval uvnitř magnetosféry v místech, kde se tvoří polární záře. Družice byly stabilizovány rotací, aby požadovanou stranou směřovaly ke Slunci. Nesly komplexní sestavu vědeckých přístrojů pro výzkum magnetosféry: magnetometry, vlnové analyzátory, detektory částic a přístroj pro měření parametrů chladného plazmatu.
Na obrázku: Prototyp desky elektroniky palubního dekoderu povelů vyvinutého pro družice MAGION 4 a 5 Prototyp desky elektroniky palubního dekoderu povelů vyvinutého pro družice MAGION 4 a 5
Na obrázku:
1/ Různé typy krytek citlivých částí družicových přístrojů, které je chrání před poškozením při přestartovních manipulacích. Vše, co je červené musí být před startem sejmuto.
2/ Prototyp jednotky řízení palubní energetiky vyvinutého pro napájecí systém družic MAGION 2-5
3/ Z technického vývoje Magionu 4 a 5 vychází i nový digitální sluneční sensor DSS-3, připravený pro sondu Luna-Resurs; byl též použit na palubách družic RadioAstron a Chibis
Ovládání družic a vedení vědeckých měření bylo velmi operativní. Vědci se mohli z Panské Vsi („českého Houstonu“) řízení experimentů přímo účastnit, v reálném čase sledovat data ze svých přístrojů, okamžitě na ně reagovat a vzápětí posílat zpět do vesmíru povely pro nastavení dalšího měření.Na obrázku: Energetický systém družice Magion 5, který byl pokusně sestaven v laboratoři. Pomocí tohoto zařízení se podařilo odhalit závadu energetického systému a sestavit posloupnost oživovacích povelů. Poté družice úspěšně měřila více než čtyři roky.
Nové poznatky nepřinášejí jen údaje z měřících zařízení, ale i samotné chování družic. Podchlazení na – 60 °C Magion 4 dočasně ochromilo. Největší oříšek přinesl Magion 5, který personál kosmodromu omylem poškodil těsně před startem rakety. Technici využili záložní systém k modelování možných závad. Po dvaceti měsících oživovacích pokusů se jim podařilo družici znovu aktivovat. Zatímco vědci zkoumali pomocí družic vesmír, družice na oplátku testovaly jejich nadšení pro vědu, intelekt i trpělivost.
přehrát / 1. část - Rozhovor o družici Magion 5 s Ing. Třískou a Ing. Vojtou. Z pořadu Nula-Jednička, Rádio Leonardo, 7. 11. 2005.
1. část - družice se odmlčela
2. část - Závada odstraněna
„Zjistili jsme, že i zdánlivě neřešitelné situace lze při trošce štěstí a trpělivosti nakonec zvládnout.“
Ing. Jaroslav Vojta (*1935), hlavní technik a konstruktér Magionů
Ke stažení
Brožura - Magion, jeho předchůdci a následovníci
Fotografie: M. Frouz