1957 1962 1970 1978 1989 - 2002 / Ke stažení: Brožura Vystřihovánka
Než se zrodil Magion
1957
vypuštěna 1. umělá družice Sputnik
„Začal jsem slídit po pásmu a slyšel, že se o tom mezi amatéry mluví. Americká televize NBC v New Yorku již tohoto rána přerušila prý vysílání, oznámila vypuštění družice sovětskými vědci, udala oba kmitočty 20005 a 40002 kHz a z pásku pustila známé pípání.“
„Dne 4. října t. r. vstoupilo lidstvo do další éry svého vývoje, do éry odpoutání se od Země a začátku meziplanetárních letů. Do éry, ve které se ionosféra nezkoumá jen radiovými vlnami vysílanými se zemského povrchu…“
RNDr. Jiří Mrázek, CSc. (1923-1978)
radioamatér a zakladatel ionosférického oddělení Geofyzikálního ústavu ČSAV, kde zkoumal vliv ionosféry a sluneční činnosti na šíření rádiových vln
přehrát / Sputnik
1961
První člověk ve vesmíru
Jurij Gagarin, Sovětský svaz
1962
observatoř v Panské Vsi připravena na příjem vědeckých dat z umělých družic
Již koncem 19. století si telefonní spojovatelky všimly podivných hvízdavých zvuků, které bylo slyšet v telefonních přenosech. Až v roce 1953 byl vysvětlen jejich původ: tyto „hvizdy“ jsou elektromagnetické vlny nízkých frekvencí vyzařované bleskovými výboji, které prošly kosmickým plazmatickým prostředím v blízkosti Země, tzv. ionosférou a plazmasférou. Umělé družice přinesly nové možnosti výzkumu tohoto prostředí, které vědci dříve zkoumali jen pomocí pozemních měření.
přehrát / Ing. Pavel Tříska, CSc., o hvizdech. Z pořadu Nula-Jednička, Rádio Leonardo, 24. 10. 2005
1967
začátek kosmického programu Interkosmos
Interkosmos 3 vypuštěná na oběžnou dráhu v roce 1970 byla první družicí, která nesla na palubě také přístroj z ionosférického oddělení, telemetrický vysílač pro přenos signálů elektromagnetických polí v pásmu velmi nízkých kmitočtů.
1969
První člověk na Měsíci
Neil Armstrong, Spojené Státy
1970
na obrázku: Vysílač pro analogovou telemetrii, vypuštěný na oběžnou dráhu v roce 1970 na palubě družice Interkosmos 3.
1972
na obrázku: Přístroj pro měření parametrů chladného plazmatu KM-1R a čidlo pro měření elektronové teploty vypuštěné na družici Interkosmos 8.
1973
Na obrázku: Záložní letový kus přístroje pro měření elektromagnetických vln BPX-1, napájecí blok přístroje APX-4 a čidlo pro měření elektrického pole pro družici Interkosmos 10; pozemní kontrolní aparatura KPX-1 určená k jeho testování.
1978
První československý kosmonaut
nyní též první astronaut Evropské unie, Vladimír Remek
Přestože družice Interkosmos nesly na palubě české přístroje, vědci snili o své vlastní družici, která by umožňovala získat podrobnější údaje o šíření elektromagnetických vln. Zrodil se nápad na autonomní blok s přístroji, které by prováděly stejná měření na stejné dráze jako hlavní družice, ale v definované vzdálenosti od ní. Nová výzkumná metoda se všem líbila. Stačilo jen subdružici vyvinout a najít pro ni místo...
24.10. 1978
vypuštěna 1. československá družice Magion
„Nejtěžší bylo přesvědčit ostatní, že je to reálný námět, nikoli fantazie...“
Ing. Pavel Tříska, CSc. (1931–2018), vedoucí vývojového týmu
přehrát / Rozhovor o vzniku družice Magion 1 s Ing. Třískou a Ing. Vojtou. Z pořadu Nula-Jednička, Rádio Leonardo, 24. 10. 2005
Signál z družice byl zachycen přijímačem s dekodérem, ke kterému byl připojen magnetofon. Nahrané zvukové pásky se pak přehrávaly a analyzovaly.
MAGION 1
Na obrázku: Záložní letový model Magionu 1 identický s letovým modelem vypuštěným společně s mateřskou družicí Interkosmos 18 z ruského kosmodromu Pleseck.
Tajemství Magionu
Po oddělení od mateřské družice rozvinul Magion 1 své antény a postupně započal s prvními měřeními. Na palubě nesl dva vědecké přístroje určené k měření elektromagnetických vln a nabitých částic. Poslední
kontakt s družicí byl navázán 10. září 1981 těsně před jejím zánikem v atmosféře Země.
Na obrázku:
1/ Prototyp palubního dekodéru povelů PS-1-D pro družici MAGION 1.
2/ Prototyp palubního povelového přijímače pro družici MAGION 1.
3/ Prototyp desky elektroniky určené pro analýzu přírodních nízkofrekvenčních signálů zachycených elektrickou a magnetickou anténou na družici MAGION 1.
4/ Blok napájecích akumulátorů družice Magion 1.
Magion 2 až 5
Na obrázku: Prototyp československé družice Magion 2, jejíž letový kus byl vypuštěn 28.9.1989 společně s mateřskou družicí Interkosmos 24
Stejně jako Magion 1 byly i následující Magiony vypuštěny vždy s mateřskou družicí. Družice Magion 2 (1989-1990) a Magion 3 (1991-1992) byly vybaveny mnoha vědeckými přístroji, mimo jiné i nízkofrekvenčním a vysokofrekvenčním analyzátorem pro příjem elektromagnetických signálů, které měly být buzeny z mateřské družice buď smyčkovou anténou, nebo svazkem nabitých částic. Systém trysek na stlačený vzduch posloužil k řízení vzdálenosti subdružice od mateřské družice.
Na obrázku:
1+2/ Záložní letový model desky elektroniky z vlnového analyzátoru pro družici MAGION 2
3/ Antena s integrovaným předzesilovačem určená pro měření elektrických polí na družicích MAGION 2-5
4/ Blok napájecích akumulátorů družic Magion 2-5
Magion 4 a 5 měřily vlastnosti prostředí blízkého vesmíru: Magion 4 (1995-1997) zkoumal prostředí ve chvostu magnetosféry a na jejích vnějších hranicích se slunečním větrem, naopak Magion 5 (1996-2002) pracoval uvnitř magnetosféry v místech, kde se tvoří polární záře. Družice byly stabilizovány rotací, aby požadovanou stranou směřovaly ke Slunci. Nesly komplexní sestavu vědeckých přístrojů pro výzkum magnetosféry: magnetometry, vlnové analyzátory, detektory částic a přístroj pro měření parametrů chladného plazmatu.
Na obrázku: Prototyp desky elektroniky palubního dekoderu povelů vyvinutého pro družice MAGION 4 a 5 Prototyp desky elektroniky palubního dekoderu povelů vyvinutého pro družice MAGION 4 a 5
Na obrázku:
1/ Různé typy krytek citlivých částí družicových přístrojů, které je chrání před poškozením při přestartovních manipulacích. Vše, co je červené musí být před startem sejmuto.
2/ Prototyp jednotky řízení palubní energetiky vyvinutého pro napájecí systém družic MAGION 2-5
3/ Z technického vývoje Magionu 4 a 5 vychází i nový digitální sluneční sensor DSS-3, připravený pro sondu Luna-Resurs; byl též použit na palubách družic RadioAstron a Chibis
Ovládání družic a vedení vědeckých měření bylo velmi operativní. Vědci se mohli z Panské Vsi („českého Houstonu“) řízení experimentů přímo účastnit, v reálném čase sledovat data ze svých přístrojů, okamžitě na ně reagovat a vzápětí posílat zpět do vesmíru povely pro nastavení dalšího měření.Na obrázku: Energetický systém družice Magion 5, který byl pokusně sestaven v laboratoři. Pomocí tohoto zařízení se podařilo odhalit závadu energetického systému a sestavit posloupnost oživovacích povelů. Poté družice úspěšně měřila více než čtyři roky.
Nové poznatky nepřinášejí jen údaje z měřících zařízení, ale i samotné chování družic. Podchlazení na – 60 °C Magion 4 dočasně ochromilo. Největší oříšek přinesl Magion 5, který personál kosmodromu omylem poškodil těsně před startem rakety. Technici využili záložní systém k modelování možných závad. Po dvaceti měsících oživovacích pokusů se jim podařilo družici znovu aktivovat. Zatímco vědci zkoumali pomocí družic vesmír, družice na oplátku testovaly jejich nadšení pro vědu, intelekt i trpělivost.
přehrát / 1. část - Rozhovor o družici Magion 5 s Ing. Třískou a Ing. Vojtou. Z pořadu Nula-Jednička, Rádio Leonardo, 7. 11. 2005.
1. část - družice se odmlčela
2. část - Závada odstraněna
„Zjistili jsme, že i zdánlivě neřešitelné situace lze při trošce štěstí a trpělivosti nakonec zvládnout.“
Ing. Jaroslav Vojta (*1935), hlavní technik a konstruktér Magionů
Ke stažení
Brožura - Magion, jeho předchůdci a následovníci
Fotografie: M. Frouz